Než začnu něco o ministrantské sobotě, je dobré zmínit, že týden po předchozí v Partutovicích bylo arcidiecézní setkání ministrantů v Kroměříži, na kterém bylo mnoho ministrantů z celé diecéze, ale z našich farností jen Pavel Obořil a Štěpán Hýža. Původně jsem totiž předpokládal, že budeme muset jet vlakem, ale nakonec stačilo bohatě auto otce Martina. Po srazu na nádraží jsme si tedy ještě zahráli kalčo a já jsem přitom stihl posnídat, pak jsme jeli směrem na Kroměříž a v na gymnasiu se zaregistrovali k soutěžení, příp. k obědu. Byl ještě čas, tak jsme šli do parku se podívat na zvířata. Tam si Štěpán vzpomněl, že taky ještě nesnídal. Mši svatou v 10:00 vedl ne žádný biskup, ale mladý misionář, který se však oblékl do bílého ornátu a na něj si dal černou štolu. Mluvil na nás slovensky a koncelebrovali mu jako hlavní koncelebranti kněží z větnamu, takže obsazení bylo vskutku mezinárodní. Hlavní, co jsme si měli zapamatovat bylo, že "misionář je ten, který miluje Krista." Potom se všichni rozdělili do skupinek a já jsem byl "bez práce", tak jsem se zařadil mezi kněze, zatímco Pavel se Štěpánem pilně soutěžili a po obědě jsem se ukryl v místní kapli sv. Stanislava Kostky a ministranti nerušeně soutěžili dál. Vyvrcholením byla scénka v kostele sv. Jana, který byl asi 3x menší, než předchozí kostel sv. Mořice, ale ač nás nebylo málo, nějak jsme se tam vešli, ale hra pro nás byla tajemná. Na sv. Pavla viděl málokdo. O to příjemnější pak bylo slůvko biskupa Josefa a vyhlašování výsledků, z kterých měl největší radost Štěpán, jehož tým se umístil na 1. místě. Další zážitky byly už jen ty cestovní.

Myslel jsem, že to bude vkrátkosti.

Na další sobotu do Potštátu (18. října) doputovalo celkem 11 ministrantů z našich farností:

Z farnosti Loučka: Jiří Bednář a Jan Bednář

Z farnosti Jezernice: Ladislav Haša a Pavlína Chytilová

Z farnosti Podhoří: Pavel Obořil, Štěpán Hýža a Petr Šebesta, kompletní tým ministrantů

Z farnosti Potštát: Vojtěch Javorek, Lukáš Krejčiřík, Jana Krejčiříková a Veronika Krejčiříková.

Začali jsme v kostele Panny Marie v Potštátě a to katechezí otce Martina ze života Dona Bosca. Otec Martin zmínil samozřejmost modlitby růžence v rodině Dona Bosca a také dva příběhy, kde měla svou roli i rákoska, která se jej nikdy nemusela dotknout. I svatí mají své chyby. Zajímavé bylo, jak to vyřešila jeho maminka Markéta. Po písničce nám otec Martin přečetl, jak se stal ministrantem. 

Před kostelem jsme si zahráli tři kola dvou druhů honičky a přesunuli se na faru. Tam byl promítán film se svědectvím významných fotbalistů o jejich životě s Pánem Ježíšem. Zítra je totiž misijní neděle, tak jsme vyslechli, jací misionáři jsou fotbalisté.

 Když už jsme si o nich povídali, zahráli jsme si dva fotbalové turnaje. Jeden byl klasický stolní fotbal, zvaný "kalčo" a druhý byl též stolní, ale úplně jinačí, který měl na starost otec Radek. Ani jeden turnaj se však nedohrál do konce, protože už byl přichystán obětavou rukou paní Obořilové  a otce Radka oběd, před nímž jsme se pomodlili Anděl Páně a po něm popřáli Lukášovi k jeho svátku. Někteří z nás, hlavně ti starší už pak spěchali do Slavíče, kde se odehrál volejbalový turnaj děkanátu.