Opět po měsíci jsme se sešli, tentokráte až odpoledne, protože v Hranicích je děkanátní pouť za obnovu rodin a kněžská a řeholní povolání. Největší účast měli ministranti farnosti Jezernice, neboť v Drahotuších byli Laďa, který měl narozeniny v pořadí 12., Pavlínka a Standa a pak už jen Peťa z Podhoří a Honza z Loučky. Bohužel, nepřišel nikdo z místních, ale omlouvá je, že z většiny přijít ani nemohli.

Po krátkém zápase v Kalču měl otec Martin katechezi ze života sv. Jana Bosca, který měl také sen o růžích. Kdo to slyšel, ten to ví. Pak začal mohutný oslavný narozeninový zpěv s připíjením moštu - Laďa má narozeniny. V textu však bylo Franta, tak se to trochu pletlo, ale skleničky se přiťukáváním nerozbili. Otec Martin byl ráno na prutech a tak učil kluky dělat tatar, pomlázku, žílu či co. Výsledek poznají holky na velikonoční pondělí.

Pak následovala druhá část naši ministrantské soboty a to pouť v Hranicích. S Petrem jsme dorazili na kole, ostatní jeli autem s otcem Martinem. Přijeli jsme krátce po 4. hodně, kdy začínala křížová cesta pod vedením biřmovanců z Drahotušska. Jelikož jsme dorazili trochu později, už jsme nechodili s křížkem, chodili tedy biřmovanci sami. V době adorace jsme se přesunuli na faru a zjistili si prostřednictvím hry, jak se známe. To se k nám přidali i ministranti - biřmovanci, tj. Eliška a Jirka z Loučky a Jiřka z Jezernice, takže tým ministrantů Jezernice a Loučky byl již kompletní.

Po zhruba půlhodině hry jsme se přesunuli do sakristie hranického kostela a připravili se na slavení mše svaté (akorát Eliška zůstala v kostele), kterou měl otec biskup Josef. Hned na počátku všechny pochválil, že tak dlouho vydrželi a Standu s Laďou vyznamenal, že mohli držet mitru a berlu. Ministrantů na mši svaté asistovalo 19, kněží koncelebrovalo 7 a 1 biskup. Spolu s námi se všemi to prožívali všichni v narvaném kostele a mnozí i doma.