Milí ministranti,

jsem rád, že jsme se sešli. Nebylo nás zas tak málo. Jak se říká, tři tvoří skupinu. Tedy Laďa a Pavlínka z Jezernice a Štěpán z Podhoří. Co všechno s otcem Martinem zažili při výšlapu na zříceninu Puchard vypoví nejlépe oni sami.

Toto setkání bylo společným setkáním také s ministranty ze Zábřeha, kterých také mohlo být více, ale bylo jich 6 - Laďa a Tomáš, Martin, Pepa, Štěpán a Adam pod zkušeným vedením Marka a výbornou kuchařskou pomocí - Jardy.

Na začátku jsme se společně sešli, vyfotili a seznámili. Potom šel každý svou cestou. Já s bratry ze Zábřeha po žluté značce a otec Martin po značce červené. Cestou tam čekaly Štěpána, Pavlínku a Laďu úkoly, které na cestu zpět nachystali svým zábřežským kolegům.

Sešli jsme se tedy společně na zřícenině hradu Puchard, který leží poblíž obce Boňkov. Ani jsme na sebe nemuseli dlouho čekat. Zábřežští měli cestu čistě teoreticky kratší, ale zahráli jsme si ještě pašeráky a tak jsme dorazili společně.

Na místě jsme poobědvali a něco se dozvěděli o patronu kněží, sv. Janu M. Vianneyovi a pak se zas každý vydal svou cetou, tentokrát zábřežští po červené a "drahotušští" po žluté. Mysleli si, že i my jsme nezaháleli a také jsme dávali po cestě vzkazy. Opak byl pravdou. Ale nezaháleli a vymysleli si svou zábavu a opět jsme dorazili na faru zároveň, tedy vlastně skupinka otce Martina jako vždy o chvilku dřív a posilnili se čerstvě udělanou polévkou.

Pak už přijel otec Radek a naložil Laďu a Pavlínku. Štěpán chtěl ještě zůstat na mši svaté a následném táboráku.

Celkem jsme si to užili a příště nás snad bude víc.