Tak až teď jsem se dostal k tomu, abych napsal pár slov o tomto setkání. Něco málo jste zajisté vyčetli z Informačního listu, který zde byl dán ještě dříve, než setkání začalo, něco z plakátu, který byl na tuto akci. Mám velikou radost z těch, kteří se toho zúčastnili už proto, že to setkání také bylo užitečné pro duše, které čekají v očistci a hlavně pro samotné účastníky.

Po registraci všech 14 ministrantů, z nichž bojovalo 11 a z nich jen 9 z děkanátu Hranice, nejvíce z obce Ústí u Hranic, pak Vašek a Kristýna z Jindřichova, z Podhoří Péťa, 2 z Loukova (děkanát Holešov) a 2 místní starší minisranti jakožto organizátoři, moje maličkost, z kněží otec Martin, otec Radomír, otec Vratislav a místní pan farář, otec Josef, ministranty z Ústí dovezli rodiče a sám pan děkan, otec Jiří (počtově se zdá málo, ale opravdu to stálo za to), se v kostele odehrála hra o duše v očistci, jejíchž název zná otec Vratislav, který byl jejím autorem a v jisté podobě se dá zahrát i na ministrantských schůzkách.

Tato hra měla osvětlit, jak to chodí s našimi modlitbami za duše v očistci. Jako herní plán nám posloužila dlažba kostela sv. Jakuba. Každá skupinka měla jednoho svého svatého, kterého si vybrali již při registraci, tedy sv. Jana Nepomuckého, Jana Sarkandera a Jana Maria Vianneye, jednu duši v očistci, která se měla dostat do nebe a zbytek těch, kteří putují po zemi a dělají různé skutky, které je nebi přibližují nebo vzdalují a některé skutky pomáhali jejich duši, která byla v očistci. Nejvíce duši pomohlo svaté přijímání, modlitba na úmysl sv. otce, sv. zpověď a modlitba za zemřelé. Duše na zemi, která si vylosovala tyto věci, poslala svou duši v očistci přímo do nebe.

Po této hře nám otec Josef pověděl něco o významném knězi Lipníka nad Bečvou P. Jiřím Františku Balšánkovi, který byl nejen dobrým farářem, ale významnou osobností své doby v Lipníku a po němž po celém Lipníku je mnoho památek doposud a také jeho poklad, který jsme měli najít. Byli jsme posláni do města, o němž jsme se měli co nejvíce dozvědět a vyluštit tajenku, kde se ukrývá onen bájný poklad. Nejrychlejší v tom byla skupina Jana Maria Vianneye ve složení z Františka Žeravíka z Ústí a Kristýny a Vaška Haitlových z Jindříchova.

Ve veškerých mezičasech se hrál stolní fotbal, jako občerstvení se otec Josef postaral o teplý čaj a koblihy a na závěr setkání šli všichni společně na hřbitov modlit se za zemřelé a vyprosit jim odpustky, aby se dostali co nejdříve do nebe.

Tak pevně doufám, že zas za rok nás bude trochu víc. Zatím to vypadá, že někteří jsou pohodlní a nechce se jim nikam jezdit a je to škoda. Zažili by opravdu hezké společenství a mohli bychom se jako ministranti více znát.