Milovaní bratři a taky některé sestry, zvláště Vy, kteří jste tam nebyli. Vězte, že se našlo dost nadšených sportovců, kteří si změřili své síly. Bylo nás tak nějak kolem 30, ostatně to dosvědčí fotky, které určitě uvidíte asi za chvíli.

Začali jsme zbožně a to v 9:00 v kostele v Soběchlebích mší svatou, při které otec Martin požehnal florbalky. Mše svatá byla ke cti sv. Jana Bosca, který by měl zítra svátek, kdyby nebyla neděle. V homilii připomněl několik příkladů z jeho života.

Ano, svatý může být silák i sportovec, ale musí umět to využít k dobrému pro Krista.

Další naše kroky vedly do tělocvičny, kde se začalo převlékat a trénovat. Pak bylo roztřídění družstev a ejhle, ono se to celkem podařilo rozdělit na jednotlivé farnosti, každé družstvo mělo 5 hráčů, bylo 5 mužstev a +/-4 diváci.

Nejkvalitnější snad byly první zápasy. Všichni totiž byli čerství a bylo třeba se též zahřát, neb tělocvična moc tepla neskýtala.

Ještě jsem nepředstavil mužstva. Nedali se zahambit pořádající Soběchleby, jako na každé ministrantské akci nemohli chybět ministranti z Ústí u Hranic, z "Drahotušského" okruhu reprezentovali ministranti z Podhoří (a taky z Loučky u Lipníka) - zde mohu napsat i jména, protože by byla ostuda, kdybych je neznal: Petr Šebesta, Pavel Obořil, Honza Bednář, Filip Randus a moje maličkost, která ne jednou trefila místo míče hokejku či spoluhráče a nebo minula míč vůbec; když jde o sport, tak nechybí ministranti z Lipníka - Vojta, Vašek, Honza a František (to proto, že jsem hrál s nimi 2 zápasy, mimochodem ministranty z Ústí bych snad dal taky dohromady) a ještě se představili ministranti ze Špiček, za které nehrál technický administrátor Pavel Vacula, protože posiloval Lipník s výjímkou zápasů, kde by hrál proti svým - tam jsem zas hrál já, Ústí zas posiloval otec Martin. Tak to by bylo představení.

Ale jistě vás zajímají taky výsledky. Nejlépe se hrálo s ministranty soběchlebskými. Ti byli na prvním místě od konce, ale byli dobří. Mnohem lepší byli ministranti ze Špiček. Osobně jsem se s nima docela zapotil a uhráli jsme remízu 2:2, skončili 4. Já jsem si pro Podhoří dělal ambice na 1. místo, protože kluci se opravdu činili, hráli výborně, já jsem občas něco málo, tak to nakonec vyšlo na místo 3. Lipník byl snad nejprofesionálnější, tak vyhrál 2. místo. No, a kdo byl první, to určitě víte.  Nemyslím si, že je to tím, že s nimi hrál otec Martin, protože bylo vidět, že jsou dobří sportovci a hole měli vskutku požehnané.

Jen míčky zapomněl otec Martin požehnat, tak se 2 při hře rozbili. No, ale holím to požehnání taky moc nepomohlo, protože jedna se rozlomila a zbytek se hrou zas trochu opotřeboval, poškrábal a tak. Ale to požehnání perfektně fungovalo na sportovce, protože se umněli dívat kolem sebe, byli vzájemně ohleduplní a nestala se žádná nepřístojnost a kromě pár modřin, které jsou ve sportu normální se nic vážného nestalo. Byl to dobře prožitý turnaj.

A teď byste určitě chtěli něco z toho turnaje vidět, ale musíte ještě chvíli počkat. Napsat tento článek je poněkud rychlejší, než tu nahrát fotky. Určitě jich bude hodně. Něco má otec Martin a určitě to tu dá, něco mají Obořilovi a třeba se to tu objeví a něco mým skromným foťákem vyfotil Honza Bednář a Anežka Obořilová - a ti to docela umí, ale bude to tu až za chvíli.