Roku 1810 dostali páni faráři decret, že Jejich Milost biskupská jménem Aloisius z Kolovrat, biskup Sarepský a hrabě, prelát a archidiaconus hlavního kostela Holomuckého, vikarius generalis (generální vikář) arcibiskupa a kardinála Antonia Theodora z Colloredi, míní toho roku 1810 čtyřy děkanství navštívit a generální vihsitaci držet a sice přerovské, holešovské, soběchlebské a lipenské děkanství. …

 

Toho dne 18. Juli (července) Drahotušští sousedi proti němu na koněch s trubačem vyjeli a u kamenného kříže naň čekali až z Hranic vyjel, u hospody přijali jej domácí pěší vojáci drahotušští a tu až před dům Ambrože Bekara dovedli. Tu biskup sestoupil dolů, náš pan děkan (neboť tehdy v Lipníku děkan nebyl, nýbrž v Drahotuších) Johanes Rösner, pan kaplan Franciscus Elsner, cooperator Georgius Wiesner, s jinými cizími duchovními spolu s tehdejším představeným Janem Hallů, s policajem Antonínem Spirutů a notariusem Kryštofem Zemanem jej přivítali a jej do domu farního pod podnebím (baldachýnem), kteréžto nesli Jan Jemelka, Matuš Gogil, Anton Bekárek a Ondřej Kelner, všichni čtyři dovedli mezi zvukem trub a bubnů a k tomu feldmusik. Jak ale vzal on pan biskup na sebe biskupský oděv, tak hned do chrámu Božího se ubíral, opět mezi zvukem trub a bubnů, kdežto když na své připravené klekadlo před hrubým oltářem poklekl, pan děkan vystavil monstranci a začalo se Pangelingua, nato po požehnání oblékli Jejich Milost biskupskou do kněžských biskupských šatů, přistoupil k oltáři a zpíval verše o velebné svátosti oltářní a o svatém Vavřinci a odříkaje tyto dvě modlitby o svátosti oltářní a o svatém Vavřinci, dali jemu černou štolu a pluviál a tak začalo duchovenstvo za mrtvé říkat De profundit a nato opět vzal bílý pluviál a štolu a šel k křtitelnici a tam vodu a svatý olej přehlídal, potom také oltáře visitýroval a zas se k hrubému oltáři navrátil a dal nám všem biskupské požehnání. Posledně z kostelazase s muzikou byl doveden do farního domu. Nato drahotušské panny jemu píseň v domě farním zpívaly následující:

 

My se všichni radujeme, pastýři duchovní,

Ústy i srdcem plesáme s tvojí přítomností,

Ó kterak se odměníme za tu velkú milost,

Kterou nám zde prokazuješ skrze tvou přítomnost.

 

Vítáme tě všichni spolu do města našeho,

Tobě se všichni koříme, srdce zkroušeného.

Tebe my všichni žádáme, ó pastýři dobrý,

Bys nás ve víře potvrdil, tvé milé křesťany.

 

Abychom v tej víře vždycky stálí, pevní byli,

Kterou sme hned na křtu svatém společně přijali,

Tej abychom se drželi a neodstoupili,

V tej víře ctnostně, pokorně vždycky živi byli.

A přitom také žádáme, my všichni farníci,

Neb se tobě podáváme, věrní služebníci,

Consecriruj náš chrám Páně, Vavřince svatého,

Jak mladí tak také staří budem mít čest z toho.

 

Za to velké dobrodiní, co rty nám učiníš

Budem z toho Boha chválit, když nám ho posvětíš.

K tomu budem Boha prosit, aby tě zachoval

V stálém zdraví a v pokoji mnohých let dočekal.

 

Tuto píseň vyzpívajíc učinila se intráda a tak jeden každý ten den do svého domu se odebral.

 

Dne 19. Juli opět ráno před 7. Hodinou mezi hlučnou muzikou a pěším vojskem doveden byl mnohými duchovními do chrámu Božího ke consecrirování chrámu Božího svatého Vavřince, kteréžto consecrirování trvalo až do půl jedenácté hodiny, potom pan děkan Joannes Rösner měl kázání a po kázání měl pan biskup slavnou zpívanou mši svatou, posledně dal velebnou svátostí lidu požehnání a pak opět mezi zvukem muziky a od duchovenstva a od pěších vojáků doveden jest do domu farního.

 

K tomuto consecrirování sjelo se duchovenstvo následující: Jejich excelencí Aloisius Krakovský, hrabě z Kolovět, biskup sareptanský, který tento chrám Páně consecriroval 19. Juli, jeho caeremonirius Ignatius Skoda, jeho commisarius velebný pán Francius veith, arcikněz švábenský, velebný pán bystřický Godefidus Gilkner, velebný pán soběchlebský Blondt, velebný pán spický Thomas Kozák, velebný pán bělocký Henricus Harthauser, velebný pán hranický Mathias Klátil, velebný pán lipenský Josephus Mattan, velebný pán domaželský Franciscus Zabak, velebný pán všechovský Antonius Dvořák, lokální pan kaplan Dolní Oujeský Franciscus Ludwig, lokální pan kaplan jezerský Franciscus Benisch, lokální pan kaplan henderchvaldský Antonius Rill, lokální pan administrátor partutovský Joannes Veberčík, pan kaplan hranický Franciscus Axman, pan kaplan drahotušský Franciscus Elzner, cooperator dřevostický Martinus Hrbáček, cooperator osecký Jelec, cooperator drahotušský Georgius Wiesner. Tento Páter Wiesner kříže po kostele a věnce namaloval a potřebné věci tejto consecrací připravoval, také varhany očervenil.

 

Před consecrováním obec Drahotušská dala na své útraty kostel vnitřku vylíčit i také předek věže a svícně mosazné po stěně, koštovalo to počestnej obce přes 200 zl. Tehdejší pan představený Joannes Halla a spolu kostelní hospodář měl o takové vylíčení toho chrámu Páně svatého Vavřince největší starost a péči.

 

Na druhý den, tj. 20. Juli ráno o 7 hodinách vedl se opět tento biskup mezi vojskem a znějící muzikou do chrámu Božího, nato tichou mši svatou sloužil a na choře instrumentalská muzika se konala. Po mši svaté biřmoval 851 osob a na to opět s muzikú doveden jest do domu farního a tam generální visitaci vykonával, ke kterejžto visitaci musel pan vrchní Kucžera z Hranic a z každé obce dvě osoby se musely dostavit. Byla již jedna hodina z poledne, když s tou visitací hotový byl.

 

Potom se k obědu posadili, kdežto bylo osob následujících: Jejich excelencí pan biskup, jeho caeremoniarius Ignatius Skoda, commissarius Franciscus Vaith, pan děkan Joannes Rösner, pan farář bystřický Godefridus Gnilkner, domaželský Franciscus Axman, drahotušský Franciscus Elzner, cooperator dřevostický Martinus Hrbáček, osecký Jelec, hranický Antonius Spruček, drahotušský Georgius Wiesner, tři piaristi Pater rektor Cornelius Gallisch, vicerektor Cyrinus Schultheis, praefectus Xaverius Gradický.

 

První den při consecrací byli při tabuli páni oficíři z Hranic, pan vrchní Kucžera, pan důchodní, pan justicier, pan pulgrabí. Při visitaci byl pan vrchní Kucžera, pan kontribuční, pan oberjäger.

 

Po obědě byl veden mezi muzikou, vojskem a pannami Jejich Excelencí do školy a tu děti, co se naučily z katechismus, čtení, slabikování a poznávání písem musely opakovat, nato šel do chrámu Božího mezi muzikou, vojskem a pannami a drželo se Te Deum laudamus a po daném požehnání nasedl na spřežení a do Jezernice se odebral a naši vojáci a panny až k svaté Anně, koňáci ale až do Jezernice ho vyprovázeli. Po ty tři dni z moždířů se střílelo, muzika při obědě se konala a ta největší čest se jemu proukazovala.