Jinde, než v Jezernici

Ochutnávku lidových misií zažili také v Loučce a Podhoří. Někteří farníci těchto farností se misií v Jezernici v některých dnech i účastnili. Každopádně ve středu ve farním kostele sv. Karla v Loučce adorovali za lidové misie a měli mši svatou. Taktéž ve čtvrtek v Podhoří. Farníci těchto farností i mnozí další tedy nenechali jezernické ve štychu a byli s nimi i duchovně. Na fotce je v dálce kostel v Podhoří, který je z Jezernice vidět a stejně tak je z Podhoří od kostela vidět kostel jezernický.

 

Pátek 16.3. - den VI.

Je to nejdelší den misií s nejdelším programem modliteb. Začíná hned z rána adorací, která se mezi věřícími stává stále oblíbenější. Také misionáři toho času hojně využívají.

Jelikož je pátek, drží se také na faře půst. Misonáři doporučili také farníkům, aby drželi půst srovnatelný jako na Velký pátek. Krom toho se na faře připravuje adorace pro mládež, hra pro děti, domlouvá křížová cesta a kající průvod, které jsou dnes na pořadu dne. Někteří misionáři také zvou na program farníky, co jsou doma a stejně tak i obecní rozhlas. Dnešní den je též dnem zpovědním a vůbec všechno se dělá v duchu kajícnosti. Ke svátosti smíření mohou farníci jít již od 14h, nicméně spíše využívají času, kdy se v kostele ještě něco jiného děje.

Přejdeme teď na chvíli k dětem. Protože misie už vrcholí, rozhodli jsme se udělat jim šípkovanou, tedy hru, kdy se orientují pomocí šipek a občas je čeká nějaké to stanoviště s úkolem, který je motivuje k dobru.

 

  Dětí bylo dnes opět více a bavili se s námi i mimo čas pro ně vyhrazený. Také se účastnily ještě i jiného programu jako večerní mše svaté, kajícího průvodu a adorace pro mládež. 

Na závěr je čekal malý poklad a výrazné pozvání na zítřejší mši svatou pro děti a mládež, ranní program, odpolední žehnání kříže a na pokračování našich setkání do budoucna každé úterý na faře.

Poklad byl také na významném místě, tam, kde je misijní kříž z předchozích misií z r. 1920. Potom si zahráli ještě další hru a já jsem šel na růženec.

Se začátkem programu pro děti začala v kostele křížová cesta, kterou měl jáhen Ladislav Kinc. Byla o mučednících a potom měl ještě promluvu. A to nebylo zdaleka všechno: jako hlavní kazatel misií měl i modlitbu růžence a o předříkávání desátků požádal mládež. V každém zdrávasu doplnil biblickou větu z bolestí Pána Ježíše.

Po této modlitbě pak následovala mše svatá a promluva jáhna Ladislava Kince zaměřená opět ke kajícnosti.

Po mši svaté se zorganizoval kající průvod obcí pod vedením jáhna Ladislava Kince za zpěvu kajících žalmů. Do průvodu šlo celkem 40 živých duší, ostatní okolobydlící nás nemohli přehlédnout.

Na místě kříže, který stojí v obci na počátku "opilecké stezky" vedoucí do obce Milenov jáhen Ladislav Kinc pronesl odprošení za hříchy, které se udály v obci proti desateru Božích přikázání. Vždy uvedl přikázání desatera, rozvedl hříchy, které se proti tomu konají, odprosil Boha a pomodlila se nějaká základní modlitba, potom zpěv písně. Už se pomalu stmívalo, ale bylo nám dobře, výborná průprava na svátost smíření.

Brzy potom až do jedenácti večer byla adorace mládežnická a zároveň příležitost ke zpovědi pro toho, kdo se bál nebo neměl čas přijít ve dne. Adorace byla hluboká, kající s prvky katecheze. Střídalo se ticho a mluvené slovo se zpěvy. Celkově se ve vrcholu někdy kolem 20-20:30 účastnilo asi 16 farníků, jinak adorovalo adorující společenství samo. Při adoraci se zajisté vyprosilo mnoho milostí od Boha, protože Laďa vydržel celých 3,5 h vkleče a babička Chytilová potom, co její vnučka po požehnání říkala pojďme domů, řekla na to perličku, kterou si otec Jan zapamatoval: "Chvíli počkej, ještě se něco pomodlím" a to už se modlila s náma skoro celou tu dobu.

A misie se mezi tím pomalu blížily do vrcholného dne.