Sobota 17.3. - den VII.

Nejdůležitější den misií, den, kdy bude postaven misijní kříž začíná v základní škole v tělocvičně mší svatou pro děti a mládež. Otec Jan, hlavní celebrant a kazatel dětem osvětloval hřích, který je náš nepřítel a vede nás do pekel.

Při mši svaté spoluslavil také otec Radomír, farář také v Jezernici.

Asistoval jáhen František a místní ministrant Standa.

Při mši svaté hrála skupina Monika a Petr. Děti a mládež seděli vzadu v tělocvičně.

Během programů pro děti v týdnu se naučili také nějakou tu ukazovačku, kterážto dostala slovo na závěr mše svaté.

Pak ještě v tělocvičně si děti zahráli motivační hru, jak zdolávat nepřítele.

 

Potom si šli ven zahrát pašeráky, takže veškeré hry pro děti byly o boji proti zlému. Před polednem se sešli v kostele a poděkovali za misie.

V době po ranní mši svaté otec Jan ještě zpovídal, aby do žehnání misijního kříže bylo co nejvíce lidí v Jezernici v přátelství s Bohem.

V době oběda byli misionáři pozváni na oběd hned naproti fary a vytvořilo se krásné rodinné společenství.

Jeden z týmu fary v Drahotuších slíbil, že se při misiích nechá ostříhat, pokud budou mít misionáři strojek. To neměl dělat. Byl ostříhán.

Pak už byl čas modlitby radostného růžence ve farním společenství a vrcholu celého dne, kdy při slavnostní mši svaté byl požehnán misijní kříž.

Mši svatou celebroval koordinátor misií P. Marek Dunda, který se vrátil trochu vyléčenější i se svými rodiči. Při promluvě shrnul celé misie.

Jelikož je to veliká slavnost pro farnost, koncelebrovali jak otec Radomír, tak otec Petr a asistoval jáhen František a otec Jan zpovídal ještě poslední kajícníky.

 

Na závěr mše svaté P. Marek Dunda požehnal misijní kříž a hasiči kříž vyzvedli k veřejné úctě. V závěru mše svaté udělil hlavní misionář těm, kteří se účastnili programu lidových misií a splnili předepsané podmínky plnomocné odpustky.

Pak se vytvořil průvod a misijní kříž se přenesl na místo, kde měl být zavěšen, jakoby tam odjakživa patřil.

Když se všichni shromáždili pod křížem, byl kříž zavěšen na stěnu kostela tak, aby byl vidět z veliké dálky.

Po jeho zavěšení otec Marek požehnal celé obci. 

Tím skončili ve farnosti Jezernice lidové misie. Dále již musí každý pokračovat tak, aby měly užitek. Byl to velký duchovní náboj pro celou farnost.

Statistika

Misie vedly 3 kněží (Mons. Jan Peňáz, P. Marek Dunda a P. Jan Richter), vypomáhali duchovní správcové (P. Radomír Šidleja, administrátor exc. z Drahotuš a P. Petr Utíkal, kaplan exc. z Drahotuš), hlavním kazatelem byl jáhen Ladislav Kinc a dále vypomáhal jáhen František Řezníček. Především program pro děti, ale mnoho jiných úkolů při misiích vytvářely manželé Magdalena a Tomáš Jírovi, Monika, spolupracovnice na faře v Drahotuších a moje maličkost pastorační asistent v Drahotuších - Vojtěch Hýbl.

 Také nám pomáhali mnozí zdejší farníci, především rodina Hašova, Chytilova, paní Marie Zemánková, paní Králová a mnozí další. Misijní kříž byl udělán v dílně pana Ladislava Haši, s jeho instalací pomáhali místní hasiči. O oběd se misionářům starala jídelna ZD, které výrazně spolupracovalo na programu misií, podobně i hasiči a základní a mateřská škola a hlavně obecní úřad, který si vzal misie též pod patronaci, poskytl prostory DKS, vyhlašoval misijní program a všeobecně vycházel vstříc v potřebách.

Na misie byl pozván každý občan Jezernice, požehnání domu odmítl málokdo, jinak programu se účastnilo od 5 do 60 lidí, průměrný počet na mši svaté se však pohyboval kolem 30 - 40, u některých bodů jsou i přesné statistiky. Programu pro děti se účastnilo nepočítaje návštěvu školy a školky, které se nemohli vyhnout, nejvíce 23 dětí, běžný denní počet se pohyboval kolem 12 spíše mladších dětí a také jejich rodiče. Do budoucna bude bývat pro děti každé úterý od 15h na faře v Jezernici. 

Svátost smíření přijala většina věřících i mnozí ti, kteří již u svátostí dlouho nebyli. Programu se účastnili i někteří věřící z okolních farností, tvořili vždycky výraznou menšinu zúčastněných. Byli navštěvováni nemocní a při mši svaté s pomazáním nemocných (ve čtvrtek) přijalo tuto svátost vč. jáhna Ladislava Kince, který má brzy nastoupit na operaci kolene 16 k tomu připravených věřících, což je méně, než minulý rok při nedělní liturgii, kdy přistoupilo 30 starších věřících k této svátosti, proto bude možnost ještě o 5. neděli postní pro ty, kteří chodí do kostela jen v neděli a tedy se zřejmě nedostali. O tom svědčí také to, že během týdne, a toho si všiml ministrant Laďa Haša, chodili na bohoslužby misií i ti, kteří běžně kostel nenavštěvují. Návštěvnost v posledních 3 dnech misií se pohybovala na nedělních počtech mezi 40-50 na mši svaté.

To je jen trocha z toho viditelného, co na misiích bylo. Mnohem větší jsou však plody duchovní a vnitřní, neboť, jak praví kronika farnosti, v době mezi 2. a 3. misií (1905 -1920) byly 3 primice a mnoho povolání k řeholnímu životu.

Lidé v Jezernici hodnotili misie pozitivně. Ani já jsem se osobně nesetkal s žádným odmítnutím, ale spíše se vstřícností a zájmem.

 

 Misijní kříž bylo přesně to, co na kostele ještě chybělo. Doufejme, že další misie nebudou až za 91 let, ale třeba za 10, jak to bývávala kdysi povinnost pro každou farnost.

Neděle 18.3. - 1. den po misiích

V programu je nedělní mše svatá jako připomínka toho, že každý křesťan má v den sváteční pamatovat na mši svatou. Tuto již slavil kaplan této farnosti P. Petr Utíkal. 

Nový misijní kříž na kostele nám má neustále připomínat, že jsme se připojili k misiím a probudili v sobě dobro. To dobro však budeme probouzet stále, aby na nás nemohl zlý. Proto nezapomínejme na Boha a konejme dobro.

P. Marek Dunda, když měl v úterý misijní promluvu, končil ji tradičním způsobem: Mysli si, co chceš, dělej, co chceš, ale věz, že jednou na věčnosti souzen budeš.