Obec Partutovice letos (při vydání tohoto článku v r. 2012) oslaví 600 let svého založení. Za tu dobu jsou zde doloženy jen jedny lidové misie a to v roce 2008. V tomto článku si je tedy mírně připomeneme už i proto, že je také měsíc po tom, co podobné misie prožili farníci z Jezernice.

Úvodem tedy to, co najdu o lidových misiích v Partutovicích na stránkách fatym.com:

Úvodní hra - neděle před misiemi 

Přestože lidové misie v Partutovicích začnou v plném proudu netradičně až ve čtvrtek, s dětmi jsme je zahájili misijní hrou již v neděli.

Tradičně misie trvají od neděle do neděle.
Když jsme jeli misijní hru domlouvat a společně s místní přípravnou skupinou přemýšleli o možných úkolech na stanovištích, pan farář nás varoval, že může být i sníh. V den, kdy jsme tam byli, bylo velmi pěkné počasí - teplo, sluníčko... . No, a když jsme přijeli znovu, co se nestalo. Opravdu nás přivítal sníh. Sice jen poprašek, ale ledová zima.


Říkali jsme si, kolik dětí asi přijde. Nedělali jsme si naděje, že jich bude nějak moc, ale velmi mile nás překvapilo, že na zimu, jaká byla, bylo dětí dle mého názoru dost a dokázaly se s ní dobře vypořádat. Dokonce mezi nimi byl i jeden andílek. Pozorně se dívejte a věřím, že ho najdete.

Popis následujících fotografií:
Děti čekající na zahájení misijní hry.

Velmi pěkně byly namaskované biřmovankyně, které tuto svátost přijaly minulý rok.
Je velmi pěkné, že dary, které přijaly, dokáží využít pro dobro druhých.

Bílá paní už bez čepice.

U čarodějnice děti podlézaly propletený provaz a nesměl zazvonit připevněný zvoneček

Katechetka Markéta s černokněžníkem

U tet čarodějnic jsme museli poznat koření. Po čuchu to kvůli zimě moc nešlo.

Někteří dostali bonusový úkol - proletět se na koštěti na školní zahradě.

I k vodníkovi přišly děti
U vodníka jsme chytali rybičky.
Vodník po vykonané práci.

Vodník byl asi nejoblíbenější maskou. Doporučujeme na správně zelenou pleť nastrouhanou křídu a krém.

Děti na začátku prohlédly mapu, podle, které šly.

Při čekání na vypuštění na startu si chvíli krátíme hrou Ringo

Na faře jsme se ohřáli, vypili čaj a hlavně - našli POKLAD.

Děkujeme za opravdu krásné připravení misijní hry. 

Autor článku: Iveta Masopustová

 Dotazy na duchovního správce před misiemi

 Rozhovor s o. Radkem Šidlejou z Partutovic.

Partutovice se nachází severně od Hranic na Moravě. Abychom čtenářům přiblížili tuto oblast, položili jsme tamějšímu duchovnímu správci, P. Radomíru Šidlejovi, který v této farnosti působí třetí rok, několik otázek.

1. Jak byste charakterizoval svoji farnost?

Je to malá moravská vesnice pod 500 obyvatel sousedící s původně převážně německým osídlením (Potštát, Lipná). Nedělní bohoslužby navštěvuje pravidelně asi 90 lidí, do náboženství chodí 13 dětí z celkem 17ti. Většina farníků je v rámci svých možností aktivní, není problém např. s organizací tříkrálové sbírky, ani třeba sehnat řemeslníka je-li co třeba udělat. Ve většině jsou lidé vůči farnosti i knězi vstřícní. Nicméně jako většina tradičních farností je i tato"svá".

2. Čeho si u svých farníků nejvíce ceníte?

Jak už jsem uvedl; především potenciální ochoty a vstřícnosti ke spolupráci. Také pevnosti v přesvědčení, že správné je věřit v Boha.

3. Co byste si přál změnit/nezměnit ve farnosti?

Mojí touhou je, aby z povinnosti věřit v Boha došli k radosti z důvěry k Bohu a k touze ji rozdávat. Především ve svých rodinách. Také, aby objevili nabídky církve i mimo hranice své farnosti, aby byli ochotni pro to ztratit trochu času.

4. Kdy se zde naposledy konaly lidové misie?

Tušíme že mohly být kolem r.1910, jedna farnice něco málo tuší. Kroniku jsem podrobněji dosud neprostudoval. Ve vesnici "přes kopec" - ve Stříteži, byly v r.1947

5. Co očekáváte od lidových misií?

Něco z bodu "3", konkrétně pro mnohé muže nalezení cesty k přijetí svátostí po mnoha letech a u mnoha ostatních touhu po častějším sv. přijímání a jiné křesťanské aktivitě Celkově bych rád tímto způsobem prohloubil zbožnost, upevnil víru, naději a lásku, a pokusil se otevřít dveře kostela i těm, kdo se zatím bojí vstoupit.

Zdraví o.Radek, Drahotuše

Autor článku: Magda Bajerová, dnes již Jírová 

Den zahájení a počátek druhého dne 

Ve čtvrtek 21. 2. 2008 bylo provedeno žehnání domů a při úvodní mši svaté byl symbolicky předán klíček od svatostánku hlavnímu kazateli misií otci Janu Peňázovi.

Misionáři si pochvalují vlídné a vstřícné přijetí. Požehnány byly téměř všechny domy a byty.

Popis fotografií:

Otec František si při žehnání domů vyvrkl kotník...
Sestřička Benedikta s dětmi
Kostel a OÚ - zde se odehrává podstatná část misií...
Pří úvodní bohoslužbě - děti přinášejí dary
pohled z kůru
Otec Radek a otec Jan při mši svaté
Sestřička Benedikta s děvčaty
Děvčata při misijním programu

Páteční ranní mše svatá nejen pro děti v 6,40 na OÚ
Děti při modlitbě Otče náš
Přišla i malá Lucinka

V pátek pokračují misionáři návštěvou školy a dalším misijním programem...

Prosíme o modlitbu za zdar lidových misií v Partutovicích...

Autor článku: P. Marek Dunda, hlavní misionář

 Druhý den misií

Druhý den misií začal návštěvou školy, děti si zopakovaly misijní píseň, kterou se naučily už ráno na mši svaté. Vyslechly si povídání o misiích a misionáři odpvídali na různé všetečné dotazy. Děti zvlášť zajímalo vyprávění sestřiček. Mnohé z nich vidí teď při misiích živou sestřičku poprvé v životě na vlastní oči. Nejdříve měly ze sestřiček trochu strach, nyní je už mají velmi rády. 

Pateční den byl zakončen slavnostní mší svatou a kajícím procesím, při kterém bylo odprošováno za hříchy.

Celodenní adorace byla zakončena mší svatou. Bohoslužbu doprovázely děti svým zpěvem pod laskavým dohledem sestry Benedikty.
Po mši svaté vyšlo kající procesí ke kříži. Všichni spolu s kněžími odprošovali za hříchy, které se v Partutovicích udály od posledních misií. Kající procesí bylo ukončeno požehnáním P. Jana. 

Autor článku a všech následujících: Alžběta Remešová, varhanice farnosti Partutovice

 Třetí den misií - sobota

Další den misií započal mší svatou, která byla určena speciálně pro mládež.

Mládežnickou bohoslužbu celebroval otec Marek. Zvláště promluva zaujala, a tak po skončení mše svaté následovala ještě krátká debata. Hovořilo se o tom, jak by se měl člověk chovat, ať už si vybere jakoukoliv cestu - manželsví nebo řeholní život. Zároveň se řešila otázka, jaký by měl člověk být ve stáří - vzorem pro ostatní - a jaká je skutečná realita. 

Odpoledne strávily děti se sestrami Gregorií a Benediktou, poté následovala mše svatá a stavovské kázání pro muže.

Děti společně se sestrami hrály hru ve znakové řeči, putovaly po křížové cestě a v závěru společně poklekly před Nejsvětější svátostí. 
Mše svatá zaujala především promluvou otce Jana. Položil otázku, co nás křesťany vlastně spojuje. Že je to víra, která se projeví v našem chování a v mravech. Zároveň se dotkl tématu sedmi svátostí, jako sedmi možností, jak se spojit s Ježíšem. Svátost smíření nazval přizvučně ,,sprchou" pro duši.
Na stavovském kázání promlouval o postavení muže v rodině. Citát vše vystihující: ,,Otec má oči, matka má uši." 

Čtvrtý den - neděle

Nedělní bohoslužba opět dokázala mnohé nadchnout.

Mše svatá probíhala jako každá jiná. Promluva ovšem zapůsobila na mnohé, kterým snad i otevřela oči.
Hovořilo se o postavení neděle mezi všemi dny. Je to vlastně DEN PÁNĚ, a tak by se neměl rušit. Otec Jan hovořil i tom, že není žádná výhra pracovat i v neděli, právě naopak. Že i bez neděle člověk může věci zvládat a vše se mu vrátí, aniž by to čekal. Toto v dnešní době aktuální téma se setkalo s velkým ohlasem. 

Odpoledne vyplnila křížova cesta s misijním kázáním a požehnáním.

Misijní kázání bylo zaměřeno na člověka, v jakém vývojovém stupni víry se nachází každý z nás. Následovala speciální křížová cesta. U každého zastavení proběhlo krátké zamyšlení a modlitba. Společně jsme přemýšleli o problémech naší doby a modlili se za jejich vymizení.
Na závěr jsme poklekli u Nejsvětější svátosti s modlitbou na rtech... 

Pátý den - pondělí

Prázdninový týden začal mší svatou.

Přestože dětem začal týden volna, nedaly se zlákat prázdninami a dorazily na dětskou mši svatou. Heslem této mše bylo motto: ,,Pro Ježíše rád a tiše."
Otec Marek dětem dával příklady, jak dělat pro své okolí něco dobrého, bez jakékoliv odměny (ať už peněžní nebo pochvaly). Zdůraznil, že vše vidí Bůh a přičte se nám to k dobru v nebi.
Ještě naposledy mši doprovodily sestry Gregorie a Benedikta, které si děti velmi oblíbily. 

Odpoledne strávily děti tvořením dopravních značek pro speciální křížovou cestu.

Celá křížová cesta je ještě překvapením, a tak se děti těší na zítřek po mši svaté, kdy má křížová cesta probíhat.
Večerní mši svatou sloužil otec Jan. Tématem jeho promluvy byl půst. Odpovídal na tři prosté otázky: Proč vlastně půst, kdy a jak?
Po bohoslužbě následovala krátké stavovské kázání pro manžely. Na promluvu navázal průvod po vesnici, kde se prosilo za různé stavy: děti, mládež, ženy, muže, manžely a v neposlední řadě nemocné a staré lidi. Průvod byl zakončen požehnáním otce Jana. 

Šestý den - úterý, den půstu

Předposlední den lidových misií začala dětská mše svatá.

Děti už přede mší svatou nacvičovaly písničky, a tak krásně obohatily mši, která byla věnována právě jim. Na jejich tvářích jde stále vidět, že ze zpěvu, kterým chválí Boha, mají radost.
Při promluvě otec Marek vyprávěl pohádku, neměla zrovna šťastný konec, ale zato byla pro děti ponaučením. V modlitbě Páně se děti a mládež spojily kolem oltáře.
Po mši svaté učil otec Marek děti novou píseň a na závěr děti putovaly po vlastnoručně vyrobené, moderní křížové cestě. 

Odpoledne proběhla mše svatá, při které se udílelo pomazání nemocných.

Bohoslužbu sloužil otec Jan. Při mši zazpívaly děti za netradičního doprovodu akordeonů. Všem se naše dvě hudebnice líbily a sklidily velkou chválu.
Po mši svaté se konalo v sále obecního úřadu stavovské kázání pro rodiče.
Večer od 19 do 22 hod. následovala výstava Nejsvětější svátosti. Adorace v přítmí kostela má vždy nezapomenutelné kouzlo. Každý se mohl zapojit, ať už tichou modlitbou, zpěvem, prosbami nebo díky. 

Středa 27. února 2008, sedmý den, den vyvrcholení lidových misií a postavení misijního kříže

Poslední den misií se přiblížil mílovými kroky.

Dopoledne byl promítán film o Donu Boskovi. Po celý den probíhala adorace na faře.
Večerní mše svatá byla slavnostní a netradiční. Bylo udělováno svaté přijímání pro celé rodiny. Po mši svaté proběhlo ještě krátké divadlo, které děti nacvičily s katechetkou Danou.
Následovalo posvěcení kříže a průvod k faře, kde byl kříž postaven za doprovodu dechové hudby. Na konci jsme společně zazpívali naši hymnu a znova se se všemi rozloučili.
Ještě jednou bychom touto cestou chtěli poděkovat za ty požehnané dny, které nám otevřely srdce, za vlídná přijetí a povzbuzení v naší víře. Všem, kteří se o to zasloužili mnohokrát Pánbůh zaplať.

Nadpisy fotografií:
Promítání filmu o Donu Boskovi
Předání malého dárku otci Janovi
A dárek pro otce Marka
Děti přichystaly krátké divadlo
Postavení kříže u fary
Kříž-vzpomínka na misie
Poslední společná fotka na faře 

Po misiích, krátká vzpomínka:

Vzpomínáme:
 Misionáři byli dokonce i v místní hospodě...
Hned první den se misionáři po náročné práci stavili evangelizovat hospodu. 

Zpravodaje k lidovým misiím:

 Lidové misie Partutovicích.doc

Obnova misií v Partutovicích.doc

Našel jsem také program misií, který visel na dveřích kostela před 10 lety:

Důležité odkazy (postupujte od konce k začátku):

po misiích

posvěcení a usazení misijního kříže

pomazání nemocných a mše sv.

poslední dětská mše sv.

mše sv., dětské odpoledne, průvod

dětská mše sv.

misijní kázání, křížová cesta, požehnání

nedělní mše sv.

setkání dětí, mše sv. a stavovské kázání

mše sv. pro mládež

večerní mše sv. a kající procesí

návštěva školy a školky

zahájení lidových misií

rozhovor s panem farářem

misijní hra

 

Od vztyčení misijního kříže se farníci scházely a schází u něj velmi pravidelně. 

Mnozí jdou kolem cestou do kostela a teď už i cestou na faru a zastavují se zde.

První rok jsme se sešli i při májových pobožnostech.

1x za 2 roky, vždy, když je průvod Božího Těla v Partutovicích, bývá u misijního kříže jeden oltář.

Kolem dne postavení misijního kříže a na svátek Povýšení Sv. Kříže se vždy konají pobožnosti pro získání plnomocných odpustků.

 

Obnova lidových misií se konala rok po té - tedy v r. 2009 a významně bylo vzpomenuto i výročí 5 let od misií - v cyrilometodějském roce 2013.

 

Myslím, že výrazným impulzem k misiím v Partutovicích bylo biřmování, které se konalo v neděli 20.5. 2007 v Partutovicích. Biřmovance nejen z Partutovic biřmoval Mons. Josef Hrdlička, dnes (únor 2018) emeritní pomocný biskup olomoucký.