Když jsme na pastorační radě probírali, jak oslavit 10. výročí lidových misií, napadl nás také neskrovný, nicméně reálný návrh, že bychom pozvali otce biskupa Josefa Hrdličku, který má na Partutovické biřmování před 11 lety stále živé a krásné vzpomínky. Jistě to farnost povzbudí tak, jak před těmi 11 lety.

Dá se říct, že v Partutovicích se žije víra spíše tradiční a nese se generacemi. Kostel je středem obce a pan farář je někdo a tím více otec biskup nebo před 10 lety misionáři z Vranova nad Dyjí. Je dobrá zkušenost také s tím, že se v Partutovicích žádná taková akce nepokazí, vždycky to dopadne dobře a vždycky se zeptají pana faráře: "Líbilo se vám to, pane faráři?"

Potřebu požehnat po 10 letech opět misijní kříž a udělat duchovní obnovu dal pan starosta s týmem obecního úřadu tím, že nechali výrazně předělat střed obce kolem OÚ, školy a fary a bylo potřeba misijní kříž poposunout jinam na viditelnější místo, aby na tom původním místě mohlo stát parkoviště, kde parkují návštěvníci kostela, OÚ a školy.

Lidové misie začaly 21.2. 2008 a přesně o 10 let později byla vykonána velká duchovní obnova pro obec, o které již bylo napsáno zde. Otce biskupa Josefa jsme pozvali na neděli k postnímu povzbuzení farníků a k požehnání misijního kříže.

Nicméně toto počínání mělo své mouchy (ty vlastně ne, kdo by je v únoru hledal). Hlavně to, že v době pozvání byla celkem slabá zima a nejméně ještě 10 dní zpět by nic nenasvědčovalo tomu, že ještě ukáže svou vládu. Ale stalo se. Ze zimních olympijských her k nám přišla slušná zima. Ale nakonec se toho otec biskup nezalekl a všechno proběhlo, jak bylo domluveno, nesklamali ani ministranti. Začalo se v radostné náladě a v plném kostele zbožných duší.

Otec biskup při celé liturgii promlouval laskavým slovem a s milým úsměvem, že i v závěru kázání vyvolal radostný rozruch, pro Partutovjáky něco zcela neobvylkého, když pochválil přijmení pana faráře: "Šidleja, to je jako šidlo, které popichuje." Ale nebojte se, to nebylo centrem kázání, povzbuzení o. biskupa. Ve své homilii hlavně promlouval z příběhu evangelia, kdy učedníci Petr, Jakub a Jan s Ježíšem prožili jeho proměnění na hoře Tábor. Připomněl také, že právě tito učedníci, uznávané sloupy církve, s ním potom byli i v těch posledních hodinách, kde ho neviděli ve světle, ale na dně sil. Také zavzpomínal krátce na biřmovance a ještě mnoho momentů by se dalo vyzvednout.

Po mši svaté se pak všichni sešli ještě u misijního kříže, který otec biskup požehnal. Byla to jen krátká chvíle, před kterou zahrála kapela několik slok Ježíši Králi, než se všichni sešli. Pak zaznělo krátké uvedení obřadu a žehnací modlitba, kterou pronesl otec biskup a bylo na něm vidět, že skutečně srdcem a vyvrcholili jsme společně modlitbou Páně.

A tak se stalo, že zatímco farní kostel je jen posvěcen knězem (24.7. 1789), tak mladý relativně nový misijní kříž požehnal nástupce apoštolů.