Na den přesně 10 let od misií v Partutovicích, resp. ve středu 21.2., se konala duchovní obnova pro farnost, která vyvrcholí v neděli znovu požehnáním misijního kříže.

Podobně, jako tehdy, i teď se na to farnost řádně připravila. Pár dní před tím vzorně uklidili faru a když jsme ráno začali s prvním misijním programem, bylo na faře i řádně zatopeno. Naše pohodlí tak nebylo ponecháno náhodě, ale dobré vůli dobrých farníků.

Během dne jsme mohli hodně zavzpomínat, co misie vlastně farnosti přinesly. A ač si to mnozí myslí možná jinak, bylo toho mnoho. Nejprve je třeba zmínit, že farníci ve větším množství a s větší důvěrou začali chodit ke svátostem. Pak také to, že se naučili přijímat i různé programy navíc a že když pan farář něco naplánuje, že je to pro ně dobré. Ještě mnohem více prožíváme v Partutovicích vřelé přijetí kýmkoliv - vědí moc dobře, kdo je to pan farář či misionář a přicházejí ve všem vstříc. To je tak to, co mě zrovna napadá. Každopádně vždycky platilo, že co jsme v Partutovicích dělali s pomocí farníků, mělo vždycky úspěch a bylo to dobře zorganizované.

Misie nám přišel připomenout koordinátor misií Fatymu P. Marek Dunda. Chtěli jsme pozvat i Školské sestry, které byly před 10 lety, nicméně ty měly své povinnosti, proto jsme museli hledat v jiných vodách.

Když jsme tedy vzpomínali, kterou řeholní sestru známe, napadla nás Marta Koukalová, dnes novicka, sestra Sofie. Přes její představené jsme se tedy rozhodli ji kontaktovat. Nicméně noviciát je tak důležitá doba, že nás sestry Sv. Kříže ujistili svou modlitbou, která byla po celý den duchovní obnovy skutečně téměř hmatatelně znatelná.

Nakonec jsme přes sesru Ježíšovu Jiřinu dostali jako Božím darem jinou sestru Ježíšovu, také Jiřinu. Měla skutečné charisma pro děti, ke kterým směřovala první část dne.

Nejprve jsme navštívili ty nejmladší z Mateřské školy. Bylo to celkem 7 dětí, ostatek byl nemocen. S nimi se mě komunikovalo velice dobře a vlastně se zapojil celý tým. Uvědomil jsem si, že většinu dětí znám, a také ony mne,  a od mnohých i sourozence, hlavně ve chvíli, kdy se představovaly. Nicméně hlavní slovo měl o. Marek, který dětem představil opičku, která se opičí a měly se opičit vždycky v tom dobrém. Vlastně se šlo v linii misií: "K misiím se připojím, dobro v sobě probudím."

Pak jsme přešli do základní školy. Tam jsem si tentokrát sedl do zadu, aby měli více slov misionáři, tedy o. Marek, sestra Jiřina a o. Radomír jako pan farář. Začalo se od srdce a dobrých vlastností. Pak se přešlo i k tomu, co by v našem srdci být nemělo a jakým způsobem zahnat hříchy. Naučili se i několik hesel, např: "Trpělivě v pokoji, to mi za hřích nestojí."

Misijní oběd byl také velmi zážitkový, neboť jsme přišli do konference, ze které jsem si také vytáh několik nových postřehů, např. že i krávy mají sociální vztahy. Byla to velmi zajímavá přednáška.

Odpolední pozvání pro děti na faru využily jen hodné holky, které misionáře mohly tím pádem zažít i jinak - při hře.

Pak už byla křížová cesta, která zahájila dvou a něco hodinový program v kostele. Při křížové cestě se zpovídalo a přistoupili všichni, kteří chtěli. Téma křížové cesty bylo "nedělejte si starosti" a já jsem si během toho uvědomil, že jsem se snažil se na ty misie trochu nachystat, aby něco bylo, ale vůbec jsem to nemusel použít. Pán se staral, že všechno fungovalo v Jeho režii, tedy s pomocí Boží.

Mši sv. a kázání měl o. Marek, v homilii vzpomněl také na ovoce misií a na závěr také nezapomněl říci důležité heslo: "Dělej si, co cheš, žij si, jak chceš, ale pamatuj, že jednou souzen budeš." Při mši sv. také byla možnost svátosti smíření, na kterou přijel novokněz, kaplan v Odrách, P. Kamil Obr, který měl potom i postní povzbuzení a novokněžské požehnání. V postním povzbuzení se opíral o zkušenosti svého života i o to, jak vlastně přišel k víře.

Po tomto programu v kostele bylo ještě posezení na faře, kterého se mnozí farníci zúčastnili. Tam jsem si také uvědomil, že jsme spojili kněžími všechny moravské diecéze - o. Radomíra jako faráře a kněze arcidiecéze Olomoucké, o. Marka, kněze diecéze Brněnské a také skoro souseda o. Pavla, který už sídlí v diecézi ostravsko - opavské.

Tak to je jen několik málo postřehů z velkého dne duchovní obnovy.