Milovaní,

 

jak jistě víte, dějí se v našich třech farnostech velké změny. 

 

Především už nebude model farností Drahotuše - Partutovice a Potštát, ale zřejmě Drahotuše - Střítež nad Ludinou - Jindřichov u Hranic a Hranice - Partutovice a Potštát.

 

Web, který byl zřízen se bude muset zřejmě předělat na nový model, ale to už nebude má záležitost, s tím už se musí vypořádat mnohem povolanější.

 

Toto společenství na Signálech může spravovat kterýkoliv člen společenství a klidně ho upravit tak, aby to vyhovovalo. Já už zde nebudu moci přispívat, protože jsem dostal jinou lákavou nabídku.

 

Ukazuje se, že nic netrvá věčně a změna je život. A změny v děkanátu Hranice jsou opravdu veliké, že nezůstane kámen na kameni a budou se tak začínat nové stavby.

 

Tyto změny vnímám také jako poselství i od našich představených a jako cestu, kterou nám skrze ně nabízí Pán:

 

Je třeba se modlit za kněze, neboť se opět uprázdnila další fara a děkanát v počtu přijde o jednoho kněze. 

 

Farnost  je řádně vedena knězem, z čehož vyplývá, že situace je vážná a je třeba se modlit za kněžská povolání, když je skutečně vidět, že opravdu ubývají.

 

Není podstatné, že farnost Drahotuše přijde o pastoračního asistenta, to je naprosto vedlejší a farnost to nijak nerozhodí, ale ta podstatná změna je, že společenství povede kněz poslaný biskupem, tedy brzy o. Michal. 

 

Moc díky dosavadnímu správci, o. Radomírovi, který farníkům dal všechny své kněžské schopnosti a všechno to, co v Něm daroval tomuto společenství Pán.

 

Další věc je, že musí růst i naše víra, proto to nové rozsévání kněží, aby přišlo nové víno do nových měchů. V našem děkanátě totiž žádný kněz a žádné společenství farností se neobešlo beze změny. Těch změn, které u nás jsou by byla celá stránka.

 

Biskupové rozhodovali o všech těch změnách velmi zodpovědně.

 

To je nejvíce vidět v Hranicích, kde nový děkan bude opravdu knězem na svém místě a dostane k ruce novokněze. Farníci z Hustopeč, odkud o. děkan přichází dostanou o. Václava, také velmi vynikajícího kněze.

 

Nejvíce je to však vidět na Drahotuších, kde o. biskup posíla o. Michala, který dostává první samostatnou farnost a hned bylo potřeba kosmetických změn, aby neměl tak velký náklad a tak se nakonec farnosti proházely, jak jen to šlo.

 

Farnost Drahotuše je totiž sama o sobě dost velká a při Jindřichovu a Stříteži tak přibudou pouze 3 obce, tedy nebude to tak, jak měl o. Radomír 18 obcí, z nich 1 město a Drahotuše jako městskou část Hranic, přičemž Potštát je bývalé děkanské město a tato farnost má 4 jenom kostely a připomeňme, že do Drahotuš spadla bývalá farnost Středolesí a onen Potštát má rozlohu historicky dřívějších 6 farností (tedy rozlohou něco jako půl děkanátu). 

 

Pro biskupy nebylo lehké rozhodnout tak, aby ty změny byly co nejpříznivější, ale myslím, že se jim to docela podařilo - osobně tomu projektu věřím ne proto, že nemám do toho co kecat, ale opravdově.

 

To, že mi byla dána jiná nabídka vnímám také tak, že všechny naše farnosti na tom vydělají a nabudou nových kvalit. Také já vnímám, že beze mne to bude lepší, není to jen rozumné rozhodnutí našich biskupů. 

 

Navíc biskupové rozhodli i tak, že to je dobré i pro mne - nemuseli tak udělat a jsem za to vděčný, že se na mě domluvili zrovna tak - byla to vzájemná dohoda, nikoli nařízení. Ale zjistil jsem, že stýskat se mi bude a to jak! 

 

No, hlavně, proč to píšu, to není, že bych chtěl nějak popuzovat, ale spíše doufám, že se probudí i nějaká vnější aktivita farníků a nezaniknou některé věci, které jsou dobré.

 

Také to nemá být nějaká moje rozlučková řeč, i když to tak vypadá. Moc jsem doufal v to, že mé rozloučení proběhne v tichu a nepozorovaně a trochu mě drásá, že toho sám nejsem schopen.

 

Je však jistota, že něco zanikne, protože nic netrvá věčně, pouze věčný život s Bohem v Jeho Lásce, na který se tu máme připravit stůj co stůj, aby naše věčnost nebyla nešťastná navěky.

 

Z mé strany je toto moje závěrečná řeč tohoto blogu. Díky moc za veškeré spolupráce a dál ať už pracuje někdo jiný - nebojím se, že by se nenašli výborní spolupracovníci kněží.

 

No a ještě je potřeba se omluvit za své průšvihy, kterých bylo (a pár dní ještě bude) moc, ale věřím, že to nějak udělám osobně. 

 

Díky moc za vše. Především já jsem byl obohacen, že jsem mohl být s Vámi. Bohu díky za to a taky Vám a o. Radomírovi, že jste mě trpěli.